Smutné události v Olomoucko-brněnské eparchii

Olomoucko-brněnská eparchie Pravoslavné církve v českých zemích zveřejnila na svém oficiálním webu komentář současného vedení eparchie k nedávným oslavám svátku sv. Ludmily na Pražském hradě a Tetíně. 

Článek z pera rady Pravoslavné církevní obce v Brně (farní rady) k tytéž události lze nalézt na oficiálním webu farnosti.

Logika vyjádření vedení Olomoucko-brněnské eparchie Pravoslavné církve v českých zemích působí zmateně a vyvolává několik otázek. Tak například se o otci Jozefu Fejsakovi v textu v jedné větě píše jako o laikovi, a to:

“Když vl. Michal požehnal službu v Praze a na Tetíně J. Fejsakovi” 

a v téže větě se hned pokračuje:

“je to samozřejmě kanonicky nepřípustný čin (kněz, kterému byl udělen zákaz služby v jedné eparchii, nesmí být přijímán jiným biskupem v jiné eparchii)” 

Což je contradictio in adjecto, tedy protimluv. Tedy absurdita. Buď je otec Jozef Fejsak jen “J. Fejsak” nebo je kněz (ať už se zákazem služby nebo nikoli), ale nemůže být zároveň obojím (laikem i knězem). Zde je třeba si připomenout článek na oficiální webu Olomoucko-brněnské eparchie Pravoslavné církve v českých zemích, kde se tvrdí, že otec Jozef Fejsak byl zbaven kněžské hodnosti a pod textem se přikládá cosi označeného jako “usnesení komise na zkoumání kanonických přestupků”. Jakkoli je tento “dokument” fakticky vzato nicotný paskvil, jenž není způsobilý vyvolat žádné kanonicko-právní účinky, tedy právně vlastně neexistuje (krátký komentář k tomuto dokumentu najdete na tomto webu) vedení eparchie jej nepochybně považuje za platný a účinný, v opačném případě by jej nepublikovalo.

Bylo by patrně vhodné, aby se současné vedení Olomoucko-brněnské eparchie Pravoslavné církve v českých zemích rozhodlo, která varianta podle něj platí. Tvrdit, že je někdo laikem i knězem, je poněkud schizofrenní. 

Protimluvů ale vedení Olomoucko-brněnské eparchie Pravoslavné církve v českých zemích nabízí vícero. Tak kupř. zákaz duchovenské služby, který byl o. Jozefu Fejsakovi udělen v červnu tohoto roku s podpisem pomocného biskupa Izaiáše, jenž se podepsal jako “pověřený správou Olomoucko-brněnské eparchie” a dlouhodobě sám sebe označuje za správce Olomoucko-brněnské eparchie Pravoslavné církve v českých zemích dle čl. 7 Ústavy Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku (to ovšem není pravdou, jelikož správce eparchie jmenuje výhradně Posvátný synod, což se nestalo). Níže můžete vidět sken tohoto zákazu, který donedávna koloval církví.


Dnes se objevila nová “verze” tohoto dokumentu.


Ta se snaží prezentovat jako podepsaná i arcibiskupem (eparchiálním biskupem) Simeonem. Nicméně stále se dle formulace jedná o rozhodnutí pomocného biskupa Izaiáše, nikoli arcibiskupa Simeona. A pomocný biskup o takových otázkách dle Ústavy a posvátných kánonů není oprávněn rozhodovat, ledaže k tomu byl oficiálně pověřen Posvátným synodem, což nebyl.


Odkud se ale po třech a půl měsících jakoby zázračně vzala “alternativní” verze dokumentu je otázkou pro kompetentní orgány (církve, případně i státu). A jedná se skutečně o podpis arcibiskupa Simeona, jenž je dlouhodobě “nezvěstný” a u kterého není prokazatelné, že je stále naživu (a je-li naživu, zda je stále plně způsobilý k právnímu jednání, tedy svéprávný)? Mimoto se v dokumentu píše, že pomocný biskup Izaiáš je pověřen správou Olomoucko-brněnské eparchie Pravoslavné církve v českých zemích a souběžně se pod podpisem, který má údajně patřit arcibiskupovi Simeonovi, píše, že arcibiskup Simeon je arcibiskupem olomoucko-brněnským (tj. eparchiálním biskupem). Eparchie ale dle Ústavy církve nemůže mít zároveň správce a eparchiálního biskupa. Buď eparchiální biskup, nebo správce eparchie, ne obojí zároveň. Tedy další protimluv vedení eparchie.

Pravoslavné církvi nejsou zázraky cizí. Ale tyto “zázraky” s dokumenty a logikou, které koná vedení Olomoucko-brněnské eparchie Pravoslavné církve v českých zemích, se nejspíše nestanou chloubou církevních dějin.

Kéž se Bůh smiluje nad současným vedením eparchie, které je vskutku hodno slz a politování…